J.B. Santini A.

Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677 Praha - 7. prosince 1723 Praha) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika. Narodil se v den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou - byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale vystudoval také malířství v dílně císařského a královského malíře Kristiána Schrödera.

Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za "blázna". V Itálii také přebírá do svého jména otcovo jméno Santini. V roce 1700 už Santini samostatně staví, projektuje a má vlastní peníze, tzn. je členem některého ze stavitelských cechů a vlastní stavební firmu.

Roku 1707 si Santini vzal za ženu Schröderovu dceru Veroniku Alžbětu. Narodily se jim čtyři děti, ale všichni tři synové - Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) - zemřeli na souchotiny ještě jako děti; zbyla pouze dcera Anna Veronika (* 1713). Když v roce 1720 jeho manželka zemřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřapickou z Mohliškovic a získal tak povýšení do šlechtického stavu. Antonie přivedla na svět roku 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce Santiniho smrti také syna Jana Ignáce Rochuse. Kmotry všech Santiniho dětí byli Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.

Santini navazoval na styl architekta J. B. Matheye, po jehož smrti také přebral okruh stavebníků a dokončil některé projekty. V roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později připojil sousední dům U zlaté číše (čp. 212). O tom, že se stal velice uznávanou osobností, vypovídá i fakt, že byl v roce 1723 Janem Josefem ze Schwalbenfeldu nazván jako "vysoce urozený a uměním oplývající Jan Santini Aichel měšťan a architekt Královského Menšího Města pražského". Bohužel umělec zemřel poměrně mladý ve věku 47 let, a proto zůstalo mnoho jeho děl nedokončeno. Santini byl tak významnou osobností barokní architektury, že měl pochopitelně mnoho pokračovatelů a následovníků. Mezi ně patřili například Kilián Ignác Dientzenhofer, František Maxmilián Kaňka, Jan Ferdinald Schor, Jakub Auguston, Rakušané Jakub Prandtauer, Matthias Steinl a jiní. Tito lidé rekonstruovali Santiniho díla nebo se z nich inspirovali.

Santini během svého života vytvořil nebo se podílel na více než 100 stavbách. Některé z nich nalezneme i v těsném sousedství Residence. Jenom v Nerudově ulici se nacházejí tři významné stavby, které projektoval. Thunovský palác (nynější sídlo Italského velvyslanectví) v Nerudově ulici 20 postavili Liebštejnští z Kolovrat v letech 1716 - 1721. Morzinský palác (dnešní sídlo velvyslanectví Rumunské republiky) v Nerudově ulici 5 byl postaven jako vrcholně barokní na místě čtyř středověkých, renesančně přestavěných měšťanských domů, které se všechny staly majetkem Morzinů v roce 1668. Projekt této přestavby pochází právě od Santiniho a realizován byl v letech 1713 - 1714. Chrám Panny Marie Božské Prozřetelnosti Sv. Kajetána si nechal v letech 1691 - 1717 podle projektu J. B. Matheye postavit vedle svého kláštera řád kajetánů, ovšem průčelí této stavby na půdorysu řeckého kříže je dílem Santiniho.

Schönbornský palác nechal, podle Santiniho návrhu, na místě starších domů postavit hrabě Rudolf Colloredo - Wallsee a v současné době zde sídlí velvyslanectví Spojených států amerických. Palác tvoří tři dvoupatrové objekty různé výšky, z nichž každý má svůj dvůr a rovněž své průčelí. Na fasádě v průčelí středního dílu je v 1. patře umístěn balkon s tzv. francouzským polokruhovým oknem, nad nímž se skví erb Colloredů - Wallsee. Součástí paláce je i zahrada, která byla založena jako raně barokní a v letech 1715 - 1718 se uskutečnila její vrcholně barokní úprava. Santini pracoval jak pro církev (chrám Sv. Havla, klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie v Kladrubech, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kaple sv. Anny v Panenských Břežanech, chrám Panny Marie v Kutné hoře), ale také pro šlechtu (Šternberský palác, kde v současné době sídlí stálá expozice Národní galerie vystavující díla evropských malířů, palác Lažanských na Starém městě, Trauttmanndorfský palác a v neposlední řadě i Zbraslavský zámek).